Každé ráno jezdí malý Otakárek na trase Hradčanská- Flóra a vozí si dubovou lodičku v kapse. Hmmm, to je nádhera. Tiše ji mačká v dlani.

A mezi Malostranskou a Staroměstskou se mu ta lodička vždycky mění na ponorku. Ale ví to jen on a jeho ručka v kapse. A nikdy to nikomu neřekne.

Každe ranko ježdži mały Otakarek na drodze Hradčanska- Flora i woži ze sobum w kapšie łudečke dymbowum. Hmmm, to je ale šumne! Čichutko jum pučy w ryncečce.

I miyndzy Malostranskum a Staroměstskum se mu ta łudečka dycki miyni w ponorke. Ale wiy to jyny un a jego rynčka w kapsečce. A un to nigdy nikumu niepřezdradži.

Trošku se mu klepaly ruce. Ale jen trošku. Jen trošku se jí povrtal v zubu a pak se jí vrtačkou zavrtal tak trošku do kolena. Protéza. Ortéza. Vždyť je to skoro to stejné.

Na kopci stála žena a ukrutně spílala a proklínala jistého Josefa.

Přišla za ní druhá žena a zeptala se jí, proč to dělá.

První žena se plácla přes pusu a odpověděla, že se spletla, že Josef zemřel už před 12 lety a že se vlastně nejmenoval Josef, ale Karel, a že vlastně ani žádný Karel neexistoval.

Přemýšlela, proč si vzal tu kostkovanou šálu. Byl celý pihatý a kostky s puntíkama prostě neladí.

Samozřejmě. Byl to jeho protest proti soudobému módnímu diktátu. To by se dalo omluvit. Ale o čem vypovídalo to, že kromě kostkované šály na sobě nic jiného neměl?

Půjčila mu aspoň pár bílých ponožek, aby jimi strhával pozornost od jistých partií, následkem čehož nezískal přezdívku exhibicionistické prase, ale nevkusný šmejd.

Ty kopce vypadaly jako ležící nahá žena. Přál si, aby se jednou probudila.

Když se tak stalo, zbaběle uprchl do zahraničí.

Mraky vypadají, jakoby je někdo pohrabal hráběmi. Nebo pooral na poli. Ale ani já, ani ty se k té aktivitě nechceme doznat. Oba se vymlouváme na to, že máme příliš krátké ruce. Vyšlo by totiž najevo, kdo z nás je větší puntičkář.

Oblaka byla tak těžká, že svýma těžkýma břichama odírala vrcholky hor. A pak náhle pukla. Z mraku vyskákaly těžké dešťové myši a pokousaly zem. Ta ochuravěla těžkou formou vztekliny. Vypukla válka- všichni po sobě štěkali a kousali se. A pak se zakousla zem celá a přestala se otáčet. Z agresivního přepětí pukla. Ještě že ta zem nebyla naše zem.