Fanda měl krásné tkaničky, leč s nimi míval tu a tam starosti. Občas se ty tkaničky totiž měnily v užovky, vyvlékaly se ven a plašily cestující v tramvaji. Pro tu příležitost nosil Fanda v levé zadní kapse kalhot hřeben, na který pískal, a užovky následkem toho usínaly. Fanda je pak obvykle sroloval, strčil do kapsy a domů došel bosky. Spící užovky pak strkal do mrazáku nebo do mikrovlnky, to podle nálady. A tam se mu většinou ty užovky proměnily zpátky ve tkaničky. A když ne, tak je dával ještě odstředit do pračky, a to už pak bylo všechno úplně v pořádku. Po jisté době si už Fanda v navlékání tkaniček uchystal svůj osobní časový rekord. Fakt borec!

Fanda mioł zgrabne šnurki do but, ale tu a tam z nimi miywoł došč kłopoty. Ponikiedy se ty šnurki totiž miyniły na užowki, wywłykały se i płošyły wendrowcuw w tramwaju. Zwuli tej okazji se Fanda pořundžił do lewej zadni kapsy galotuw gřebiyň, na kiery piskoł, a užowki potym usynały. Fanda jich potym zwykle zrolowoł, strčył do kapsy a do chaupy došł naboso. Špiunce užowki styrkoł potym w chaupie do lodówki albo do mikrofaluwki, to podle tego, jakum mioł nalade. A tam se ty užowki potym znuw miyniyły we šnurki. A když ni, tak jich dowoł ješče odstředžič do prački, a to juž potym było wšystko in ordnung. Po jakišim čašie Fanda trhnył swuj osobni rekord w nawlykaniu šnurek do but. Ale dupny djobeł!

linkuj.cz jagg.cz asdf.sk