Každý večer chodila ta černá kočička stejnou trasou. Prostředkem parku a pak zavrtěla chvostem pod lampou na nároží. Měl na ni spadeno jeden týpek s drátem, ale naštěstí ho chytli včas. Ta černá kočička měla jasně žluté oči a na bříšku světlou skvrnu. A za drápky měla uschlou krev.

Ta černá kočička vlastně nikdy neexistovala. Ani park, ani chlap s drátem. Čekám, až můj milý vyleze z vany a potřebovala jsem, aby mi na chvilenku někdo dělal společnost.

Každy wiečur se špacyrowoł tyn čorny kocureček stejnum cestum. Pošrodkym parku a potym zawierčioł chwostkym pod lampum na rogu. Mioł na niego šmak jedyn typek z drutym, ale naščynšči go chyčili zawčasu. Tyn čorny kocurek mioł žulte očka a na břušku jasny flek. A za pazurkami zaschłum krew.

Tyn čorny kocurek właščiwie nigdy něbył. Ani park ani chłopek z drutym. Čakum, až muj ukochany wyležie z wany a potřebowałažech, aby mi chwilke gdoši robił kumpla.