Když byl Daník ještě menší než je, prohlížel si rád obrázkové knížky. Vždycky si jednu vybral, rozevřel ji, postavil se doprostřed stránek a levou nožkou si ukazoval na text. Tu však jednou zadul vítr a kniha Daníka zaklapla.

Dlouho se příběhem procházel- byl to zrovna Saint Exupéryho Malý princ a zrovna kapitola o jeho planetce a baobabech. Daník si na baobab vylezl a přemýšlel, jak se dostat z knížky ven.

Malý princ se zprvu polekal, když Daníka  na svém baobabu spatřil. Ale brzy se osmělil a s Daníkem se skamarádil. Malý princ už nebyl sám, ale Daníkovi začalo být teskno po zemi. Chřadl a chřadl. Malý princ ho chtěl potěšit a namaloval Daníkovi beránka. Ale on byl pořád smutný.

Malý princ pochopil, že jediný způsob, jak ho rozveselit, je pomoci mu vrátit se domů. Malý princ začal hlodat a hlodat skrze stránky z knihy ven. Ale po úmorných hodinách se prokousal na pevnou vazbu a tady už jeho zoubky na přebal nestačily. Paperbackům bylo odzvoněno. Malý princ se prokousnutým otvorem vrátil zpátky k Daníkovi.

Ten pořád seděl a plakal- svými slzami podléval baobab. Hrozilo, že každým okamžikem roztrhnou jeho kořeny planetku. Přece nemohl jen tak čekat a čekat, až někdo knížku otevře! A uvnitř už nenajde ani planetku, ani baobaby, ani Malého prince.

Malý princ si v návalu zoufalství vzpomněl na malého lesklého pískového hada a osmělil se k divokému pokusu. Daník zrovna koukal na východ slunce, když tu ho Malý princ hbitě kousl do lýtka- stejně, jako ho kdysi kously jedové hadí zuby na poušti. Daník prudce vyskočil a zaklel své: "Ajtakrajta!"

A tu ho kniha vyplivla ven. Ne, Saint Exupéry nesnese ve svém díle hrubé výrazy. Daník od té doby vůbec nečte.