Anton si koupil na Starém trhu čtyři okurky. Doma je oloupal a začal krájet. Tu z té první vyskočil statný chlap a Antonovi jednu vrazil. Anton se svalil na zem a stěží popadal dech. Chlap se zaškaredil a někam utekl.

Anton se vyškrábal nahoru, zavrtěl nechápavě hlavou a zakrojil do druhé. Ale i z ní vyskočil mohutný chlap, Antonovi ubalil a zmizel oknem ven. Anton se jen tak tak zachytil stolu. Teď už se Anton naštval a rozkrojil kvapně třetí okurku, pevně rozhodnut, že teď už se zmlátit nenechá.

Jenže tentokrát byl chlap ještě mohutnější a statnější než oba předchozí a Antonovi natáhl takovou, že prosvištěl pod stolem až ke dveřím. Chlap ho zlostně překročil a třísknul dveřmi.

Anton po chvíli vstal a rezignovaně zakrojil do čtvrté okurky. Napuchlá huba ho už pěkně pálila. Ale co už.

Ze čtvrté okurky vyskočil obr. Antonovi se podlomila kolena. Tak tenhle ho dozajista zabije. Ale obr se k ničemu neměl a jen rozpačitě přešlapoval. Když to trvalo už víc jak hodinu, Anton se osmělil a vylezl na stůl a vrazil obrovi facku. V očekávání konce světa Anton seskočil dolů a zalezl pod gauč. Obr ale jen otevřel dveře a kvapně vykročil na ulici.

Ten svět je teda divný, poškrábal se Anton na hlavě a nalil do okurek octa. Čím to, že člověk ve čtyřech okurkách narazí na tři sadisty a jen jednoho masochistu?