Kodělka si kousl do jablka. Každý den úderem desáté mu začíná pauza a on takhle stojí uprostřed továrny, pozoruje jeřábnici a kouše do jablka.

Sousto rozžvýkal a polkl. Jenže mezitím se jablko zacelilo. Prohlédl si plod ze všech stran, ale stopy po jeho zubech nikde.

Zakousl se do jablka podruhé a ještě sousto nepolkl a jablko už zase bylo celé. Ještě chvíli kousal a jablka pořád neubývalo.

"Doprdele!" zařval a jablko nakopl.

"Přece nebudu žrát celý život furt jedno jabko!"