Protože je letos daleko, nechce slavit Vánoce na Vánoce, aby jí nebylo smutno. Tak se rozhodla stulit klokanovi do kapsy. Ale klokan v Indonézii nežije, tak se schová do rákosové lodičky na řece Mahakam a nechá se proudem odnést až do jara.
Moji milí, hezké Vánoce.
Tak moc se milovali. On byl na severní západní čtvrtkouli, ona na jižní a východní. A pak si volali a jejich jazýčky se střetly kdesi nad Pákistánem. A pak, když chtěli zavěsit, museli čekat, než se jim ty jazýčky zase namotají zpátky a každý do své pusy.
Byly jedny housličky, a protože měly ruce, hrály samy na sebe. Ale protože byly mladé a rozjívené, často si samy i rozlaďovaly kolíky. A pak jednou přišel jeden slon, co je už nemohl poslouchat, a normálně je rozsedl. Ale jako že omylem.
Byla jedna progresivní a karieristická ponožka, a ta se chtěla za každou cenu stát ponožkou roku. A tak se strašně ponožkovala a napínala, že se často přetáhla až přes hlavu svého majitele a sloužila mu jako kombinéza. Bohužel byla nakonec právě pro onu rozpínavost diskvalifikována, neboť už nikdo nevěděl, co je teda jako vlastně zač.
Mlela kávová zrníčka a tak se do toho zabrala, že do kafemlýnku nasypala i knoflíky, hřeben, rtěnku, krabičku paralenu, čtyři akvarijní rybičky, granule pro Cyrila, kalafunu a tři tkaničky. Ještěže kafe nepije.
Tak ho milovala, až jí z toho začalo divoce růst srdce, a následkem toho i levé prso. Za chvíli se už nevleze do dveří.
Řekl, že na ni dostal chuť, tak se celá pomazala kečupem, obalila nastrouhaným sýrem a obložila houskama. Jenže on neměl kečup rád, tak se šla umýt, namazala se marmeládou a pak už bylo vše v pořádku.
Mrzlo. Ukousla si prst a nechala krev stékat. Ale než kapky dopadly na zem, proměnily se v krásné rudé kuličky. A ona si je pak posbírala a navlíkla jako korále. A ony se pomalu roztékaly a krev jí stékala za výstřih.
Pan Perut byl zase zvědavý, jaké to je, polknout sám sebe. Tak začal od ruky, přes nohy, až se polkl i s hlavou. Jenže teď je mu pěkně blbě. To je též nápad, sežrat se celý, s kostmi a ještě naráz. Pěkně si teď leží v žaludku.
Pan Tangan se ráno probudil a zjistil, že má na jedné ruce sedm a na druhé ruce jenom tři prsty. Tak zase rychle dělal, že spí, aby se prsty vrátily, ale ony nic.
Paní Cinta se zamotala do ručníku a vylezla na zápraží. Zablesklo se. Paní Cinta se lekla, že došlo ke zkratu na její nové varné konvici. Otočila se a chtěla vběhnout do domu, ale dům nikde nebyl. Paní Cinta teď bude muset dojít v ručníku na policejní stanici a nahlásit ztrátu domu.
Škoda, že si na zápraží nevzala aspoň papuče. Tak musí dojít na stanici bosky.
Lilo jako z cebra, až déšť smyl zelenou barvu z veškeré trávy. Úřad proto vystřelil do vesmíru tři tuny brčálových žab, a až ty zaprší, bude zase všude zeleno.