Dala si na hlavu burku, aby ho neprovokovala, ale on stejně stál na rohu a podle chůze ji poznal. Zase jí sáhl na zadek, prase jedno. Ale jí se to začíná líbit.

Nevím, kde se tady vzalo to francouzské dítě, ale bylo tu a oni ho polívali ledovou vodou. Dítě řvalo, jakoby ho na nože brali. Ale to ho teprve čeká.

Po střeše běhala kočka, ale možná to byla ruka, která klepala na půdě na plechový hrnec. Nebo si cvrček nazul podkůvky a učí se stepovat. Možná se jen ze střechy prosákl krápník nebo se netopýr dobývá ke své milé. Každopádně. Ona nemůže spát.

Venku mrzo. Dýchl na sklo a vyškrábal tam jeden z těch vulgárních obrázků. Až zítra ráno Andula vstane, bude už konečně vědět, co po ní chce.

Ze střechy na střechu přeskočila kočka. Snažila se polapit papírového draka, který se třepetal pod mraky. Ten se jí ale vysmál a shora na ni plivl.

Paní Warna Kuning si myslela, že prší a roztáhla svůj krásně žlutý deštník. Nad Dago ale dál svítilo sluníčko.

Každý den si chodila kupovat vodu k panu Kodokovi. Jednoho horkého dne jí daroval lodičku v láhvi, kterou pro ni postavil.

Ale ona se urazila, poplašená z amerických filmů, a nařkla ho ze sexuálního harašení.

Pan Kodok zavřel krámek a odstěhoval se z města.

Vrzla vrátka. A pak za strašného křiku vysypal pan Pacar svou ženu do smetiště. Paní Pacar si to nenechala líbit a hodila svému muži na hlavu shnilý ananas.

A pak vrzla vrátka podruhé a pan Pacar vynesl na smetiště i svého hloupého syna. Konečně má doma uklizeno. Už ho nikdo nebude peskovat za pohozené kalhoty, rozšlapané krevetové křupky, zubní pastu na zrcadle, shnilé mango pod gaučem, zapáchající ryby a rozlitý džus na javánském koberci.

Pan Pacar totiž upřednostňuje pořádek duševní.

Mravenci se vrhli na zbytky jídla, které paní Wang vyhodila z okna. V úkrytu však na mravence číhala zelená ještěrka, která je hbitě začala sbírat jazýčkem. A tu náhle přišla kočka a tu zelenou ještěrku slupla. Paní Wang se rozhněvala a vyprášila kočce metlou kožich. To byla poslední nepřežraná ještěrka, která mohla Wangovým odlehčit od mravenců. Teď musí pan Wang investovat do cukru, aby vykrmil mravence, kteří následně přilákají ještěrky, které se chtějí užrat k smrti.

Pan Kanan má útulný obchůdek s vodou a křupkama. Chodívá tam malý Cowok a nenápadně mu ty křupky shazuje na zem a rozšlapává je. Pan Kanan si stále myslí, že je to jeho rezavá kočka.

Paní Kiri se vždy diví, proč jí pan Kanan prodává takovou drť. Paní Kiri totiž miluje křupky a pana Kanana. Ale jako cudná muslimská žena mu to nemůže nikdy říct a útrpně si od zlomyslného pana Kanana kupuje dál a dál rozšlapané křuky.

Pan Kanan je idiot. A taky miluje bratra paní Kiri. Ale to ona samozřejmě neví. Takže je taky za idiota.

Na dřevěnou lavici dosedl motýl a rozpřáhl křidélka. Seděl tam dva dny, pak se zakuklil a do rána se proměnil v protivnou zelenou housenku. Ta se zakousla kočce do ocasu, ta zavřískla a převrátila misku s mlékem. Tak. A do večera je o hladu.

Začal Ramadán. Krátce před polednem se z minaretu ozval hlas. Vzápětí se ze všech domů linuly zpěvy. Krajina se rozbrněla. Bzučela rozlévajícími se zpěvy. Malý Cowok vylezl bosý na zápraží. Z hrdélka se mu vydrala nejasná melodie. Stál tam se zavřenýma očima a otvíral ústa. A všechno to z něj plynulo a proudilo. A pak už celá zem utichla a rozhlučela se znovu ryčnými a troubivými zvuky angkotu. Jen na zápraží stál Cowok a zpíval. A pak náhle nebyl a Ibu plakala, že jí ho sežral krokodýl. Ale nebyla to pravda.

Kolem trati byla spousta polorozpadlých domů a dřevěných chýší. Stařík tam prodával slepice v kleci a proutkem pásl kohoutka. A pak tudy projel rychlovak a staříkovi toho kohoutka přejel. Ale stařík si toho nevšímal a ještě pár dní jen tak máchal proutkem a pásl vlakové návěsti.

Začalo pršet. Kapky se nárazem o podlahu syčivě rozplývaly. A pak spadl na zem celý mrak a široko daleko nebylo vidět. A pak se ten mrak vypařil a s ním všechno, co přikrýval. Škola, mešita, panelový dům, žena s dětmi i prodavač grilovaných ryb. Jen slon v ZOO se nerozpustil, protože mrak kolem sebe rozehnal chobotem.

Po stěně běhá ještěrka. Vyplazuje jazýček. Oblízne se a spolkne se. Takhle mizí ze světa jedna po druhé.

Pan Čang mioł ješče wiynkšy kilof niž pan Fu. Ale opřečiwko kolegowi mioł tum wyhode, že šeł jego nos poskłodač do čerwunej kabelki. Pan Čang tak ponikiedy chodži, ale z tum kabelkum wyglundo jak transwestyta. Pak Čang se teraz jakoši ňiewiy rady.

Džiwała se no swuj kotnik. Potym džwigła uočy a wšymła se, že aji chłopek napřečiwko se jejum kostke chyntňie i smačňie oglundo. Tak zaš uočy zklopiła a pokiel chłop ňiewystumpił, razym se kochali jejum morowo dupnum nožkum.

Seděla sama v kupé jen se svým batohem. Její tvář se odrážela v okně, venku už byla tma. Odraz se prolínal do krajiny. Ona se prolnula do krajiny.

Do prázdného kupé přistoupil muž. Na sedadle ležel batoh a v okně se odrážel pár zelenomodrých očí. Muž strachy zešílel. Rozpřáhl se a pivní flaškou okno rozbil.

Šiedžiała samu v cugu jyny ze swojim rukzakym. Gymba se ji odražała w uoknie, na polu juž była čma. Uodraz uod uokna splywoł z krajinum. Ona tež z tum krajinum splynuła.

Do pustego kupečka se přešiednył chłopek. Na sedadle ležoł rukzak a w uokňie se blyščały želunomodre uočy. Muž strachym zwaryjowoł. Zagiyřił se a flaškum uod piwska roztřasnył šybe.

Fanda měl krásné tkaničky, leč s nimi míval tu a tam starosti. Občas se ty tkaničky totiž měnily v užovky, vyvlékaly se ven a plašily cestující v tramvaji. Pro tu příležitost nosil Fanda v levé zadní kapse kalhot hřeben, na který pískal, a užovky následkem toho usínaly. Fanda je pak obvykle sroloval, strčil do kapsy a domů došel bosky. Spící užovky pak strkal do mrazáku nebo do mikrovlnky, to podle nálady. A tam se mu většinou ty užovky proměnily zpátky ve tkaničky. A když ne, tak je dával ještě odstředit do pračky, a to už pak bylo všechno úplně v pořádku. Po jisté době si už Fanda v navlékání tkaniček uchystal svůj osobní časový rekord. Fakt borec!

Fanda mioł zgrabne šnurki do but, ale tu a tam z nimi miywoł došč kłopoty. Ponikiedy se ty šnurki totiž miyniły na užowki, wywłykały se i płošyły wendrowcuw w tramwaju. Zwuli tej okazji se Fanda pořundžił do lewej zadni kapsy galotuw gřebiyň, na kiery piskoł, a užowki potym usynały. Fanda jich potym zwykle zrolowoł, strčył do kapsy a do chaupy došł naboso. Špiunce užowki styrkoł potym w chaupie do lodówki albo do mikrofaluwki, to podle tego, jakum mioł nalade. A tam se ty užowki potym znuw miyniyły we šnurki. A když ni, tak jich dowoł ješče odstředžič do prački, a to juž potym było wšystko in ordnung. Po jakišim čašie Fanda trhnył swuj osobni rekord w nawlykaniu šnurek do but. Ale dupny djobeł!

Měl tak křivý nos, že jím mohl otvírat flašky od piva. Jeho slabostí bylo vdechovat utíkající pivní pěnu, když flašku před otevřením protřepal. Ještě větší radost však měl, když tu vdechlou pivní pěnu mohl frkat na svou korpulentní přítelkyni. Vypadala pak jako Venuše zrozená z mořské pěny.

Mioł tak šury kilof, že jim mug odwiyrač flaški uod piwa. Okropnie uwielbioł, kiedy mug wdechowač učiekajuncum pjane z piwa, gdyž flaškum před odewřičim zatřepoł. Ješče wiynkšum radošč wšak mioł, gdyž tum pjane z piwska mug fyrkač na swojum nařwanum babke. Wyglundała ganc jako Wenuše zrodzuno z mořski pjany.

Její nerv se proměnil ve chvějící se strunu. Rozeznívala v sobě hluboký tón G, neboť hloubky ona milovala. Nořila se do sebe, až jí chybělo dechu.

Jestli někdo umírá na infarkt, ona umře na prasklou strunu. Snad nikomu nevystřelí oko.

Jeji nerw se přemiynił na třepajuncum se strune. Rozechwiywała w sobie głymboki ton G, bo bardzo kochała głymbki. Nurkowala w šebie, až ji brakło tchu.

Ješi gdoši kopyrtně na šlaka trefiyni, una umre na dupłum strune. Snad nikumu něwywali uoko.

Strčila mu prst do ucha. Ucho se vzepřelo a poprvé v životě hryzlo. Zůstal jí jen prstový pahýl, výhružně...

Strčyła mu palec do ucha. Ucho se wzepřiło a popiyrwšy roz w žyčiu ugryzło. Zustała ji jyny palcowo troska, grožunco...

Polská karamelka se mu přitiskla na horní patro. Na dolním měl už totiž přilepený její jazyk, který se obratně dostával dál a dál až do jeho krku. Milovala mandle v karamelu.

Krówka se mu přilepiła na wrchni podniebiyni. Na dolnim juž mioł totiž přiklejuny jeji jynzyk, kiery se to gipko šmarowoł dali a dali do jego karčku.  Uwielbiała mandle w karamelu.

vyplozeno harmonicky s mužem

Měl tak dlouhý jazyk, že když se oblízl, dotkl se své oční bulvy. Často si tím automatickým úkonem projasňoval den. Až pak jednou snědl hrst chilli papriček a na věky se mu zatemnělo.

Mioł tak długi jynzyk, že kiej se obliznył, tak se tym jynzykym dotknył očni bulwy. Čynsto se tym automatyckim ruchym rozjasňowoł džiyň. Až potym roz zjod garšč čili papryček i juž nafurt se mu začmiło.

vyplozeno harmonicky s mužem

Ležała na džiwanu a gryzła do žułtego manga. Koło rynki ji lotała mura, kiero se myškała, že to žułte mango je lampa. A tak se na ňum přičisła. I ulepiła še k šmierči. Babka se ničego něwšymała a gryzła dali. Jynzykym se oblizała palec.

Na stěně visí Gauguinova reprodukce. Dívka s mangem se pohnula, kousla do plodu a pak hbitě vystoupila z obrazu. Prohlížím si její úchvatné masité rysy. Ani nevím, jak se jí podařilo mě s nakousnutým mangem vtlačit do obrazu. Krásná Tahiťanka se zabydluje v mém luxusním sofa. 

Na ščianiě wiši Gogenuw uobraz. Džeucha z mangym se naroz pognyła, ugryzła se do owoca a potym gipko wyskočyła z uobrazu. Oglundum se ty jeji šwarne miynšite rysy. Ani niewiym, jako se ji podařiło mnie z tym nagryznutym mangym načisnyč do uobrazu. Štramacko Tahiťanka se zamiyškuje w mojim doskonałym luxusowym křesełku.

Je noc, jen naproti v domě se svítí. Černá silueta se vyklonila z okna a vytřepala ručník. Nebo prostěradlo. Nebo přehoz na gauč. Nebo se to vyklonil pes a vyplázl dlouhatánský jazyk? Nebo se někdo chystá k letu? Cosi se odrazilo z parapetu. Až to za okamžik zaklepe na mé okno, budu se bát.

Je noc, jyny napřečiwko w dumu se šwiyči. Čorno sylueta se wykłuniła z uokna a wytřepała rynčnik. Albo płachte. Albo přehoz na diwan. Albo se to nagnył pies a wyplynznył okropnie długi jynzyk? Albo se gdoši gotuje na přelot? Coši se odsturkło z parapetu. Až to za chwilečke zaklepje na moje uokno, bedym se boč.

Každý večer chodila ta černá kočička stejnou trasou. Prostředkem parku a pak zavrtěla chvostem pod lampou na nároží. Měl na ni spadeno jeden týpek s drátem, ale naštěstí ho chytli včas. Ta černá kočička měla jasně žluté oči a na bříšku světlou skvrnu. A za drápky měla uschlou krev.

Ta černá kočička vlastně nikdy neexistovala. Ani park, ani chlap s drátem. Čekám, až můj milý vyleze z vany a potřebovala jsem, aby mi na chvilenku někdo dělal společnost.

Každy wiečur se špacyrowoł tyn čorny kocureček stejnum cestum. Pošrodkym parku a potym zawierčioł chwostkym pod lampum na rogu. Mioł na niego šmak jedyn typek z drutym, ale naščynšči go chyčili zawčasu. Tyn čorny kocurek mioł žulte očka a na břušku jasny flek. A za pazurkami zaschłum krew.

Tyn čorny kocurek właščiwie nigdy něbył. Ani park ani chłopek z drutym. Čakum, až muj ukochany wyležie z wany a potřebowałažech, aby mi chwilke gdoši robił kumpla.

Spolkla pecku od švestky. Za týden vyrašila ze žaludku ratolest. Chvíli ji lechtala v krku, než se probila patrem až do levé nosní dírky. Na slunci vykvetla a na podzim urodila švestky. To už nebyla ratolest, ale celá větev, co jí trčela z nosu. Musela začít chodit pěšky, protože ji už nepustili do tramvaje. Ale švestky, švestky měla sladké.

Połkła pestke uod šliwki. Za tydžiyň vypučał ze žołundku pruntek. Chwile jum lechtoł w karku, niž se přez podniebiyni přečisnył až do lewej džiurki w nošie. Na słunečku wykwitnył a urodžił šliwki. To juž niebył pruntek, ale cało gałynž, co ji trčała z nosu. Mušiała chodžič piešo, bo jum juž niechčieli puščič do tramwaju. Ale šliwki, šliwki miała słodki.

Havlíček se jednou v tramvaji naštval na spolucestujícího a mocným zákopem chtěl muže z tramvaje vydostat. Leč zákop obří nohy nevypočítal a noha mu uvízla mezi dvěmi sedátky. A tak se stalo, že následným předkopem svrhl Havlíček tramvaj. A nejenomže ji vykolejil, ale též strženými kolejovými dáty přizabil prolétávajícího holuba.

Ale jinak je Havlíček inteligentní a dobrosrdečný melancholik.

Havliček se roz w tramwaju nasmolił na jednego chłopka, co z nim tež jechoł w tym doprawnim prostředku a morowym zagiyřynim nožki chcioł tego bałwana z tramwaju wykopnyč. Jynyže to zagiyřyni swojej okropnej nogi něwyrachowoł a noga se mu zašprajcowała miyndzy dwumi šiedžiskami. A tak se stało, že po předkopniynčiu Havliček tum tramwaj přewručil. A nějyny že wykolejiła, ale tež urwane druty přizabiły přelatajuncego gołymbia.

Ale inakšy je Havliček mundry a dupně złoty melancholik.

Starým domem zněly varhany. Kvído tiše stoupal po schodech nahoru. Kdo to tam vyhrával Bachovu Toccatu a fugu d moll? A odkdy mají doma varhany? A staré schodiště?

Vysoké stropy nesly tóny až k oltáři. Kvído se chytil za ústa. Zpoza krucifixu vylétl zdánlivě poplašeně netopýr a zamotal se Kvídovi do vlasů. Kvídovi se zatočila hlava. Marně natáhl ruku po dřevěném zábradlí. Máchl naprázdno a zřítil se pozadu ze schodiště.

Varhany utichly. Vrzly dveře. Na horním schodišti se objevila plavovlasá holčička. Škrtla sirkou a shlédla dolů. Na zemi ležela zelená botka. Holčička mávla na netopýra a ten botku přikryl křídly. Sirka dohořela. Ticho a tma. Za chvíli ti někdo šáhne zezadu na krk.

Starum chaupum se ozywały uorgany. Kwido čicho luz po schodach nawyrch. Kdo to tam wygrowoł Bachowum Tokate a fuge de moll? A uodkiedy majum duma uorgany? A stare schodžišče?

Wysoki powały niusły tony až ku uoltařu. Kwido se chyčił za gymbe. Zpoza krucifixu wylečioł na uoko popłošuny nětopyr a zaplut se Kwidowi do włosuw. Kwidowi se zakrynčiło w głowie. Juž jyny tak napruzdno se zprubowoł chytnyč dřewjanej galandry. Machnył napruzdno a zlečioł naduł pozadku ze schodžišča.

Organy přestały grač. Zaškwrčały dwiyře. Na wrchnim schodžišču wylazła blundžato džeuška. Škyrtła zapałkum i podžiwała se naduł. Na žiymi ležała žieluno butka. Džeuška kiwła na nětopyra a tyn butke přikrył skřidłami. Zapałka dogorała. Čicho a čma. Za chwile či gdošikej šmatnie zezadku na kark.