Cyril měl tak krásné uši, že mu na ně neustále sedali motýli. Tak ho to štvalo, až si ty své uši vzteky ukousl. Teď je celý nějaký uchoprostý a špatně koordinuje rovnováhu, čumáček můj.
Měla tak tlustá stehna, že jí František řekl, že by s nimi nakrmila celou Afriku. Tak vzala kuchyňský nůž a uřezala si je.
Bohužel Františkovu africkou teorii potvrdit nemůže, neboť teď nemá do Afriky na čem dojít.
Bylo jedno prso a to se vyvyšovalo nad to druhé. Bylo natolik dominantní, že přinutilo to druhé, aby se přesunulo Hermíně do oblasti břicha a stalo se i vizuálně subdominantní.
Oblečená Hermína teď vypadá jako velbloud shora.
Jeden, co mysleli, že už to má za sebou, se vzepřel a vstal. Bylo to těsně před Velikonocemi, tak se nikdo ani moc nedivil, že se tak stalo, protože se to na Velikonoce stává.
A on si teda vyzul papírové boty a sundal povoskovanou kravatu a šel se vykoupat. A když si vlezl do vany, zjistil, že se tak nějak scvrkl a že už může ve vaně i plavat. Byl vysazený na prsa, ale teď se mohl ve vaně i rozmáchnout, jak se zmenšil, tak plaval kraula.
A pak se vrátila domů jeho žena a zakřičela Jé! a práskla sebou na zem. A on si dál plaval kraula a neslyšel to, protože se mu do uší nalila voda.
A když se žena probrala, vzala naběračku a chytla ho do ní, jako kdyby to byla plovoucí moucha v polívce. A zvědavě si ho prohlížela.
A pak jí ten muž z naběračky vyklouzl a padl jí do oka. A ona dlouho nevěděla, jestli do pravého, levého, kuřího nebo toho, co měla na punčoše. Až když muž začal bolestí křičet, všimla si, že vpadl do mastného oka na polívce, kterou chtěla sníst.
A pak jí to vůbec nepřišlo jako blbý nápad, mít muže v sobě navěky, protože tenhle její muž byl opravdu nestravitelný, a tak vzala zase naběračku a muže vypila. A jestli všechno dopadlo podle jejích představ, má ho v sobě dodnes. Nikdy na něj nezapomene.
Zalézal pod kuchyňskou linku a tajně tam požíral usušené šlupky od brambor.
A pak jednu vdechl a trvalo tři dny, než ho našli. A pak další dvě hodiny, než rozmontovali linku a mohli ho vytáhnout. Už dost smrděl.
Procházel se po lese a našel jedovatou houbu.
Kopla ho do kotníku, svině jedna malá. Tak jí to oplatil. Alespoň tak to potom tvrdil, když se sám před sebou z toho zločinu ospravedlňoval.
Plyšový tygřík se pořád usmíval. Ano, zprvu k tomu měl opravdu důvod. Karlík si ho vybral k Vánocům.
Pak mu ale amputoval pravou nožku, levou, obě ruce a nakonec i zbytek těla. Plyšový tygřík byl od povahy veselý, tak si z toho nic nedělal a stále zářil úsměvy. A to i potom, když ho Karlík polil benzínem.
Však uvidíme, až Karlík škrtne sirkou, jestli ho ten smích už konečně nepřejde.
Hladila rukama kůru mladé třešně. Kéž by ji strom polkl a ona větvema česala lidem vlasy. A nikdo se nenadál, že se to stane. Ani ona ne.
A pak si ji strčili do úst a její duše byla vyplivnuta jako pecka.
Tak už jenom šest.
Mraky se trhaly na malé kousky. Vždycky chtěla, aby jeden spadl až k ní a ona mohla po žebříku vyšplhat nahoru a posadit se do něj. Teď se to stalo. Nikdo jiný to neviděl. Tak teď má už jenom 7 životů.
Seděla na kopci a do zad se jí opíralo slunce. Stín nenápadně pohlcoval text, který psala. Pak pomalu polykal stránku. Pak jí užíral nohu, břicho, ruce a nakonec i hlavu s červenými vlasy. Jenom jazyk jí nechal, protože v něm měla nastřelenou náušnici. Její první konec. Ještě má 8 životů.
Houpala se na kyvadle velkých kukaček a pak zvědavě vyšplhala až k ciferníku. Teď to uvnitř hrklo. Bims!
Kukačka jí vystřelila oko.
Greta si vetřela do vlasů super tužící gel. Tužil tak silně, že si stěží odtrhla prsty od hlavy. Na prstech jí zůstal trs vlasů. Chtěla si umýt ruce, ale na dlaň se jí přilepil kohoutek. Naštěstí baterie zůstala ve zdi. Během chvíle se na ni nalepily další věci. Ručník, kterým se chtěla utřít, klika, když otevírala dveře, telefon, kterým chtěla volat o pomoc.
Pak už to bylo dost špatné. Zakopla a nabalila na sebe při pádu koberec a konferenční stolek. S takovou neproleze ani dveřmi! Koneckonců, je jí to teď fuk. Přemýšlí, jak především odlepit hlavu od akvária. Doprčic!
Marylka měla ráda omítku. Nejdříve okusovala zdi a pak se vrhla na strop. Kvůli téhle obsesi si ale včera zlomila nohu. Obzvlášť chutný kus od lampy se jí vzpříčil v krku a Marylka se na žebříku zaklonila, aby ho vykašlala.
Až se vrátí z nemocnice, asi přejde na parkety.
Ďura Farkaše si vybrala filharmonie jako sólistu pro Paganiniho houslový koncert. Nastal ten očekávaný večer a Ďuro si uvědomil, že Paganini mu vlastně nic neříká a po orchestrální předehře spustil jazzovou improvizaci. Nejdřív se nasral dirigent, zlomil taktovku a dal do držky první houslistce. Ta se rozbrečela, že za nic nemůže a nenávistně si Ďuru změřila pohledem. Ale on nic nevnímal a hrál dál. Celý orchestr pochopil, až na fagotistu, kterému to trvá vždycky o něco déle, že tady už nemá dnes co pohledávat a pozvolna se rozpustil. Diváci v sále poslouchali, pak se začali nudit a nakonec odešli taky. Jen Ďuro nepřestával hrát. Tak se mu to líbilo!
Nad ránem přišla uklízečka. Jazz jí odjakživa lezl na nervy.
Nejdřív na Ďuru řvala rasistické nadávky, pak ho mlátila mokrým hadrem po obličeji a nakonec mu zlomila smyčec.
Ďuro si odplivl: "A nech tě čert!"
Ďuro má svým temperamentem k peklu blízko.
Anton si koupil na Starém trhu čtyři okurky. Doma je oloupal a začal krájet. Tu z té první vyskočil statný chlap a Antonovi jednu vrazil. Anton se svalil na zem a stěží popadal dech. Chlap se zaškaredil a někam utekl.
Anton se vyškrábal nahoru, zavrtěl nechápavě hlavou a zakrojil do druhé. Ale i z ní vyskočil mohutný chlap, Antonovi ubalil a zmizel oknem ven. Anton se jen tak tak zachytil stolu. Teď už se Anton naštval a rozkrojil kvapně třetí okurku, pevně rozhodnut, že teď už se zmlátit nenechá.
Jenže tentokrát byl chlap ještě mohutnější a statnější než oba předchozí a Antonovi natáhl takovou, že prosvištěl pod stolem až ke dveřím. Chlap ho zlostně překročil a třísknul dveřmi.
Anton po chvíli vstal a rezignovaně zakrojil do čtvrté okurky. Napuchlá huba ho už pěkně pálila. Ale co už.
Ze čtvrté okurky vyskočil obr. Antonovi se podlomila kolena. Tak tenhle ho dozajista zabije. Ale obr se k ničemu neměl a jen rozpačitě přešlapoval. Když to trvalo už víc jak hodinu, Anton se osmělil a vylezl na stůl a vrazil obrovi facku. V očekávání konce světa Anton seskočil dolů a zalezl pod gauč. Obr ale jen otevřel dveře a kvapně vykročil na ulici.
Ten svět je teda divný, poškrábal se Anton na hlavě a nalil do okurek octa. Čím to, že člověk ve čtyřech okurkách narazí na tři sadisty a jen jednoho masochistu?
Bara je fakt divná, protože s ní nevydrží žádná náušnice. A to je dost husté. Tuhle se líbala s jedním chlapem na Národní a žlutá ušní ozdoba nevydržela to napětí a utekla po kostkovaném kabátě. Nebo onehdá zas Bara vzrušeně dobíhala tramvaj a dřevěná náušnice s ní neudržela krok a radši se kamsi vypařila. No a pak Bara hrála na housličky na mši a náušnice se jí bezbožně rozsypala mezi kostelní kachle.
Jak to tak půjde dál, zaroste Baře ďurka v uchu. Nemá tolik peněz, aby pořád sponzorovala ty tretky. Nebo je tak konfliktní?
Přiletěla vosa k jednomu žlutočernému pruhovanému železničnímu kandelábru a začala mu spílat, že tu jen prachsprostě, zbytečně a bohapustě tvrdne, místo aby s ní navázal milostný poměr.
Kandelábr neměl nervy poslouchat ty trapné žvásty. Navíc mu jeho přirozenost stejně nedovolovala se pohnout. Vosa mu vyčetla, že není ani schopen hádky či názorového odporu.
Jen počkej, voso, vzápětí tudy projede rychlík na Budějice. To bude teprve komunikační střet!
Katarina si kousala konečky svých vlasů, protože jí to psychicky uklidňovalo. ale fakticky to bylo dost nechutné, tak jí kolegyně poradila, ať si radši vlasy mne, že to má stejný psychický efekt.
Jenže Katarina je mnula tak dlouho a tak mocně, že je jako kopr umnula docela. A tedy oplešatěla.
Katarina teď nosí paruku. Nevím, jestli kousat do chemlonu je chutnější, než do vlastních vlasů teda.
Olga by byla bývala vyskočila nedočkavě z postele. To dnes měl být její den D, kdyby se byla bývala stále ještě ucházela o místo sekretářky. Kdyby jí nebyly tuhle nedávno mezi prsty na rukou nevyrostly blány. Jak by teď asi dokázala, že umí psát na stroji všemi deseti?
Ještě včera ráno doufala, že konkurs uhraje na prsa čtyřky. Jak by ale obhájila ta žábra, co jí vedle nich začla rašit?
Olga má teď takový neurčitý rybí pocit.
Kodělka si kousl do jablka. Každý den úderem desáté mu začíná pauza a on takhle stojí uprostřed továrny, pozoruje jeřábnici a kouše do jablka.
Sousto rozžvýkal a polkl. Jenže mezitím se jablko zacelilo. Prohlédl si plod ze všech stran, ale stopy po jeho zubech nikde.
Zakousl se do jablka podruhé a ještě sousto nepolkl a jablko už zase bylo celé. Ještě chvíli kousal a jablka pořád neubývalo.
"Doprdele!" zařval a jablko nakopl.
"Přece nebudu žrát celý život furt jedno jabko!"
Kostnička tak dlouho nabádala svého nechápavého synka, aby nestrkal prsty do zásuvky, až ji vyprovokoval k tomu, že vzala malý tenký drátek ze synovy železniční soupravy značky Der Zug nach Prag a jala se mu demonstrovat opravdovost nebezpečí. No.
Synek tu teď bezradně stojí. Kdo se o něj postará?